Vlocka v 7 letech

Haf haf,
jmenuji se Vločka, je mi víc jak 15 let a jsem čistokrevný Voříšek. Páníček někdy ze srandy říká, že jsem rasa Brünnburgský jezevčíkovitý teriér…

vlocka a kiraMůj život je dlouhý a roztodivný. Prvních asi 7 let jsem žila na řetězu u boudy, na vesnici. Byla tam s se mnou ještě Kira. Fenka ridgebacka. Sice holka, nejdřív byla malá, pak vyrostla, ale měli jsme se rádi. Dělili jsme se o vodu i jídlo, a když byla velká zima, vzájemně se zahřívali.

Jednoho dne najednou zmizela, stejně jako mí páníčci. Chodil za mnou jiný člověk, která jsem trochu znala, ale stejně jsem na něj štěkala. Stavěl si vedle velkou boudu.
Nosil mi pár dní žrádlo a vodu. Pak si mně odvedl k té své velké boudě a já měla nového páníčka a paničku. Ty staré jsem už nikdy neviděla. Ani kamarádku Kiru.

Dostala jsem svůj pelíšek, misku na vodu i žrádlo. Velkou zahradu a mohla jsem i do jejich boudy. Jezdili jsem spolu na výlety, na hory, chodili po lese. Občas mně brali k panu doktorovi nebo doktorce, ale já je neznala. Tak jsem je chtěla hned sežrat. Něco mi píchali a dělali. A mně se to nelíbilo a občas trochu bolelo.
Užívala jsem si moc let krásného psího života. Člověčího to byl jen zlomek. 5 let? Jednou mně vzal páníček do města na výlet. Nebyl to výlet, jsme tu už 3 rokem. Výletů, cestování a lesa si užíváme pořád, ikdyž zahrada to není.

Ve městě bylo a je moc čmuchů a pachů! A těch velkých krabic, kterým říkáte trolejbus a autobus. Nebo ta co strašně rachotí – šalina! Všeho jsem se bála a měla strach hlavně o páníčka. Tak jsem na to útočila, stejně jako na ostatní psy a občas i lid, kteří mně chtěli jen pohladit. Strach. Jsem pejsek obranář!
Páníček mi domlouval, ale já ho neposlouchala. Dělal to blbě. Až jsme se párkrát potkali s jednou milou slečnou. Povídala si se mnou i se Zlatkem, ale nějak jinka (to jsem vám zapoměla štěknout – můj páníček se jmenuje Zlatko). A najednou i Zlatko  na mně mluvil jinak a já neměla důvod ho neposlouchat. Stali se z nás opravdoví parťáci. Teď mně pouští na volno i v lese a já mu neuteču. Není to věkem. To by jste koukali, jak dokáži běžet za zajícem nebo kočkou! Ale tím, že si rozumíme.

Páníček pořád něco dělal na tom velkým svítícím na stole, až jednoho dne, jsem se tam uviděla namalovaná. Zlatko mi říká: „Budeme pomáhat druhým zvířátkům, aby měli také kvalitní granulky, pamlsky a vitamínky a byli tak zdraví, jako jsi ty. Mám kvalitní granulky pro Tebe, tak je dáme i jiným. Tady co vyděláme, poplatíme provoz, Tvoje granulky a vitamínky, a zbytek dáme na pomoc druhým pejskům. Ne všichni mají tolik štěstí jako Ty Pinďo, aby je někdo odvedl z řetězu u boudy a uděl z něj spokojenýho pesana.“

Teď u toho sedí také, ale zvedá telefony a mluví s ostatními pejskaři a pejskařky. Často mně bere do auta a jedeme k obrovskému domu, kde je strašně psích a kočičích vůní. Vezme tam spoustu krabic a pytlů, dá je do kufru auta. Jezdíme po Brně, i kousek za, a rozdává je ostatním páničkům a paničkám, ze kterých vždy cítím nějaká zvířátka.

Tak nějak vznikl e-shop Psí Parťák, kde jsem maskotem.

... parťák pro všechny mazlíčky, domácí zvířátka i farmáře.

e-shop psipartak.cz logo kulate


Mějte se skvěle pejskovsky a kočičkovsky a zvířátkovsky!


Těším se na Vaše nákupy, které pomohou druhým zvířátkům.
Vaše Vločka


P.S. pokud se už staráte o několik zvířátek, která byla třeba na řetězu jako já, napište páníčkovi. Určitě se s ním domluvíte na nějaké pomoci.